Page 10 - Objevovani Hvar

Koncem roku se v Aténách stal archontem Diotrefos, v Římě byli jmenováni konzu-
ly Lucius Valerius a Aulus Manlius, a u Eleatů se konala 99. olympiáda, jejímž vítězem
se na stadionu stal Syrakusan Dikon. V té době na ostrov Pharos (Hvar) přišli řečtí osad-
níci, založili město a opevnili je hradbami ze strany od moře, a barbary, kteří zde žili

již dříve, nechali bez jakýchkoliv zásahů žít v opevněné a téměř nedostupné osadě.
(Diodóros Sicilský, Bibliotheke historike, XV. kniha).
Následujícího roku se řečtí přistěhovalci ve Starigradském zálivu střetli se šestitisíco-
vým vojskem Ilyrů, kteří přišli na pomoc hvarským domorodcům. Díky flotile Dionýsa
Staršího, tyrana syrakuského, který pomáhal řeckým kolonizátorům, byli Ilyrové pora-
ženi. Kamenný nápis Fárové odebrali zbraně Liburnům a jejich spojencům, nalezen
ve Stari Gradu, který hovoří o této události, je nejstarší písemnou památkou na chor-

vatském pobřeží Jaderského moře.
Řečtí kolonisté zkultivovali uprostřed ostrova veliké pole, největší a nejplodnější ro-
vinu na jadranských ostrovech, vytyčili rovné cesty a rozdělili jej na 70 velikých parcel
(o rozměrech 180 x 900 m), které si mezi sebou rozdělili. Tato parcelace je viditelná
i dnes a představuje nejzachovalejší řecký katastr ve Středomoří.
V životě obyvatel ostrova Pharos (tehdejší řecký název ostrova) zanechal nesmaza-
telnou stopu jeden významný „Hvaran“ – vojevůdce Demétrios, který byl po několik
let vladařem ilyrského státu, jehož hranice sahaly až k albánskému pobřeží. V roce 219
př. n. l. byl u Pharosu/Hvaru poražen Římany (i tato bitva se odehrála v širokém Stari-

gradském zálivu) a později se pokusil diplomatickou cestou a intrikami vrátit se do
svého rodného města. Demétrios zemřel v roce 214 před Kristem jako rádce ve služ-
bách makedonského krále Filipa V. při obléhání peloponéského města Messena.
Město i ostrov Pharos byly od poloviny 1. století př. n. l. zcela romanizovány. Římská
Pharia, která byla správním centrem ostrova, zachovala urbánní ráz řeckého města,
a staletí římského míru (Pax Romana) umožnila poklidný život ve všech koutech tohoto
úrodného ostrova. Mezi Sućurjem a Paklenickými ostrovy téměř neexistuje úrodná

dolina, v níž by se nenašly žádné pozůstatky hospodářských-pastýřských venkovských
domů (villa rustica). V období pozdního starověku byly na ostrově kromě Pharie vy-
budovány i další větší osady, minimálně však dvě: Lisina v místě dnešního města Hvar,
Kostel sv. Kosmy a Damiána
a tzv. Civitas vetus Ielsae na poloostrově Gradina, kde se dnes nachází hřbitov v Jelse.
Po příchodu Slovanů v 7.- 8. století byl ostrov pod nadvládou Neretvanů, slovanské-
ho etnika, které obývalo oblasti kolem ústí řeky Neretvy. V této době vznikají vesnice
Dol a Vrbanj na jižních svazích Starigradského pole, a obec Pitvy, pokud nejsou ještě
starší. Poté, co byli obyvatelé Hvaru v 11. století společně s Neretvanským knížectvím
začleněni do Chorvatského a poté Chorvatsko-uherského království, přijali v roce 1278

dobrovolně nadvládu Benátské republiky. Téhož roku bylo rovněž zahájeno budová-
ní města Novi Grad, dnešního města Hvar, které pak bylo ještě dlouho nazýváno také
Liesna, což je slovanský název pro tento bezpečný přístav u jadranských břehů. Do
města Novi Grad se přestěhoval také biskup (Hvarské biskupství bylo založeno roku 1154

8