Page 9 - Objevovani Hvar

Charakter Hvaru je navždy dán jeho tvarem: protáhlý ostrov se zašpičatělým cípem, ALDO ČAVIĆ
díky němuž se na 6 kilometrů přibližuje k dalmatskému pobřeží a sahá téměř až do
široké delty řeky Neretvy, může svým tvarem připomínat šídlo, což je vlastně jeden
z názvů ostrova v italštině – „Lesina“, někomu může připadat i jako kamenný paz-

ourek, jak jej ze svých astrálních výšin viděl a popsal jeden básník. Na vrcholu ostří
tohoto „pazourku“ nebo nože se nachází mys Sućuraj (Svatý Jiří), a na konci pomysl-
né střenky tohoto nože leží mys Pelegrin. Tyto mysy byly pojmenovány podle stře-
dověkých kostelíčků nacházejících se na začátku a konci ostrova. Kostelík ležící na
ostrém kamenném výběžku Hvaru byl zasvěcen Svatému Jiří, který v rytířské zbroji
kopím probodává draka, a na druhé straně ostrova, s pohledem na otevřené moře,
stojí kostelík nesoucí jméno patrona poutníků svatého Pelegrýna. Tento kostelík

jako první spatřili poutníci plavící se na palubě galeon z Benátek do Svaté země.
Mezi těmito krajními body se rozprostírá ostrov, na němž se zelenají borové a oli-
vové háje. Další z jeho mnoha barev je šedivá barva kamení omývaného mořskou
vodou, jinde se zase červená jeho typická půda, a bílou barvu dodaly ostrovu
lidské ruce, které zde po tisíciletí skládaly kámen ke kameni a budovaly obydlí,
vnášejíce tak řád do anarchické krásy tohoto výtvoru Božích rukou.
Je jen velmi málo těch částí ostrova, kde by nebyl patrný vliv člověka. Když letní
požár vypálí některou z dnes neprůchodných a hustou zelení prorostlých částí os-
trova, tu se objeví podpěrná zídka terasy, tu kamenná cestička, polní domek ukrytý

za kamennou zídkou, nebo jen hromada úhledně složených kamenů či jiná stopa
činnosti lidských rukou.
Ostrov Hvar byl obydlen již v mladší době kamenné. Z mnoha jeskyní, které lidem
na ostrově sloužily jako úkryt nebo obřadiště, je nejznámější Grapčeva jeskyně
nacházející se na jižní straně ostrova nad vsí Gromin Dolac. V této jeskyni našel
archeolog Grga Novak z Hvaru velké množství střepů a úlomků půlkulatých misek
s geometrickými motivy spirál, labyrintů, které byly vyryty a namalovány bílou

a červenou barvou na modrém a hnědém podkladu, čímž uvedl do oblasti ar-
cheologické vědy tzv. hvarskou kulturu barvené keramiky z období raného ne-
olitu. V mladší době bronzové, kolem roku 2500 př. n. l., přišlo na ostrov Hvar
nové, indoevropské obyvatelstvo, které na vrcholcích pahorků a na všech stra-
tegicky důležitých místech ostrova budovalo osady, tzv. hradiště. Mezi pozůstat-
ky stavební činnosti tehdejšího obyvatelstva patří i mnohé tumuly – náhrobní
kameny, které jsou rozesety po celém ostrově. V 1. tisíciletí př. n. l. začali řečtí
spisovatelé zdejší obyvatelstvo nazývat souhrnným názvem Ilyrové. S tímto ta-
juplným národem, který dosud neznal písmo (přestože Ilyrové byli zdatnými

mořeplavci, jak nás o tom informují antické prameny), se na Hvaru setkali řečtí
kolonizátoři, kteří sem v letech 385-384 př. n. l. připluli z egejského ostrova
Paros. Tato historická událost je vůbec první písemnou historickou zmínkou
o ostrově Hvaru.

Objevování Hvaru 7