Page 11 - Objevovani Hvar

ve městě Stari Hvar/Stari Grad), a v roce 1331 byl vydán Statut hvarské komuny, která zahrnu-
je ostrovy Hvar a Vis i s přilehlými menšími ostrovy. Tento zakládající dokument středověké
komuny upevnil přetrvávající feudální vztahy, přesněji systém kolonátu, upravoval spole-
čenský život ostrovního společenství a určoval, jakým způsobem bude Komuna řízena, a to

až do zániku Benátské republiky v roce 1797. Počátkem 14. století byla na ostrově Hvar
započata výstavba městských hradeb a Arsenalu – loděnice, která poskytovala bezpečný úkryt
pro benátské galeony. Po roce 1358 se v nadvládě nad Hvarem postupně střídají Janova-
né, bosenští a chorvatsko-uherští králové a po roce 1420 se podruhé v historii skutečným
majitelem Hvaru stává Benátská republika, jejíž nadvláda trvala celá čtyři století.
Benátky navždy daly určitý ráz tomuto ostrovu. Pod křídly benátského lva vzkvétala
architektura gotických paláců ve městě Hvaru, které bylo společenským centrem ostrova

a zimním sídlem benátské lehké flotily, a stejně tak vzkvétal i duch ostrovanů. Roku 1525
dominikánský mnich Vinko Pribojević v nadšeném hovoru o slávě Slovanů oprávněně
velebí a opěvuje bohatství ostrova Hvaru a učenost jeho obyvatel, kteří mezi prvními
přispěli k vývoji chorvatské renesanční literatury. Básník Hanibal Lucić (1485–1553) píše
nejkrásnější milostné básně chorvatské literatury a také první milostné drama Otrokyně,
a moudrý Petar Hektorović (1487–1572) unikátní lyrickou báseň Rybaření a rybářské rozpra-
vy, v níž jako první v Chorvatsku zapsal lidové písně (i melodii), které při rybolovu zpívali
starigradští rybáři Paskoj a Nikola. Básníci Petar Hektorović a Hanibal Lucić byli šlechtici
a stavitelé. Oba jmenovaní zde vystavěli letohrádky v duchu obnovené antické tradice,

Lucić ve Hvaru a Hektorović ve Stari Gradu.
Toto pro Hvar tak skvělé století však přesto bylo poznamenáno střety a válkami. Vůdce
lidu Matija Ivanić z Vrbanje po čtyři roky (1510–1514) vedl boj za rovnoprávnou účast lidu
na vládě. Toto ozbrojené povstání lidu proti šlechtě však bylo Benátkami nakonec krutě
potlačeno. V 16. století ostrov dvakrát napadli Turci. První loupežná výprava se uskutečnila
v roce 1539, a druhá, ještě ničivější, v roce 1571, vpředvečer bitvy u Lepanta, jíž se účast-
nila také hvarská galeona. V důsledku této neustálé nejistoty a pocitu ohrožení byly vysta-

věny kostely–tvrze v obcích Vrboska a Jelsa a opevněný dominikánský klášter a letohrádek
básníka Hektoroviće ve Stari Gradu.
Přestože v 17. století došlo k citelnému oslabování moci Nejjasnější Republiky Benátské,
Chora – Ager – Pole
pod jejíž nadvládu tehdy ostrov Hvar spadal, některé z nejkrásnějších hvarských budov
byly vystavěny právě v této době. V prvním poschodí renovovaného Arsenálu (loděnice)
se začínají pořádat divadelní představení, staví se městská lóže, průčelí hvarské katedrály.
Na původních základech katedrály ve Statigradu se staví nový kostel sv. Štěpána a v městeč-
ku Jelsa malý architektonický skvost – kostel sv. Jana.
V době benátsko-turecké války o Krétu, tzv. Kandijské války (1645–1669), začalo na ostrov

Hvar postupně přicházet z makarského pobřeží i vnitrozemí nové obyvatelstvo. Tito nově
příchozí obyvatelé se usídlovali převážně ve východní části Hvaru, která byla tehdy méně
obydlená. Noví obyvatelé ostrova sloužili Benátčanům jako vojáci a byli proto osvobozeni od
daní. Z obav ze ztráty svých privilegií se tito obyvatelé nemísili se starousedlíky a zachovali

Objevování Hvaru 9